When you're gone

1. června 2014 v 21:53 | Kate |  Short Stories

When you're gone

Téma: Teen Wolf
Pár: Stiles/Cora
Poznámka autorky: První jednorázovka a vlastně první příběh uveřejněný vůbec, takže... Je to dost propojené s mými vlastními pocity, takže - no, ne každého je to vkus. Každopádně tenhle pár se mi zamlouvá a určitě bych na něj ráda ještě něco napsala. :) Jinak vítám jakýkoliv názor - ať už kritiku a nebo kladný komentář! :)





Stiles si opřel hlavu o volant svého starého džípu. Zhluboka se nadechl a pak zase vydechl. Byl to náročný den. Vážně náročný…

Vjel si rukama do vlasů. Dnes přišel o všechno. Dnes se všechno změnilo. Ztratil to, na čem mu nejvíc záleželo. Ne, ztratil tu, na které mu nejvíc záleželo. Ztratil lásku.

Odešla. Nenávratně, to věděl. Jindy veselý Stiles teď neměl daleko k slzám a stále nemohl uvěřit. Nevěřil, že se tohle děje a nevěřil, že ho někdy bude svírat tak ukrutná bolest. Vevnitř ho přímo spalovala náhlá samota. Vyhoříval zevnitř a tyhle plameny v něm olizovaly každičký jeho cit, spalovaly ho kousek po kousku, dokud nedošly až k srdci. Tím žárem, tou láskou mu přímo pukalo.

Jedna velká kulatá slza mu stékala po tváři, když myslel na dívku svého života…

Něčí ruce mu zakryly výhled. Dvě teplé a jemné dívčí dlaně mu spočívaly na očích a dívka za ním jen čekala, až se otočí. Sundal si její ruce z obličeje a sevřel je ve svých dlaních. Otočil se a podíval se jí do očí. Do očí, které byly plné lásky a něhy. Miloval tyhle chvíle. I ona je milovala. Pro toho druhého by udělali cokoliv. Skočili by pro sebe do ohně. Nedokázali bez sebe být.
"Kde ses tak dlouho flákala? Myslel jsem, že tu vypustím duši." Stiles se zatvářil na oko uraženě. Cora se usmála. Tohle byl její Stiles. Bezstarostný, veselý, netrpělivý.
"Vlkodlačí záležitosti." zavrčela něžným tónem a naklonila se k němu blíž. Z polibku, který následoval by i slepý poznal, že ty dva nikdy nic nerozdělí. Byli si souzeni.

Byl plný vzpomínek, tak čerstvých, tak živých, že se bál, že ho to roztrhá na kusy. Možná by to bylo nejlepší. Bez ní nemá smysl žít…

Stiles těkal očima po temné místnosti. Cítil se tak nějak šťastný a naplněný. Hnědovlasá vlkodlačice spokojeně oddechovala na jeho hrudi. On jí svou rukou projížděl vlasy a namotával si jejich pramínky na ukazováček. Bál se, že by jí mohl probudit, tak se raději vůbec nehýbal. Dívka sebou však náhle trhla. Otočila se na bok a její velké hnědé oči se upíraly přímo na něj.
"Promiň." zašeptal a nepřestával si pohrávat s jejími vlasy. "Nechtěl jsem tě probudit." nasadil omluvný výraz.
"Neprobudil jsi mě." ujistila ho Cora, sklopila oči a svým drobným prstem přejížděla po jeho hrudi. Strašně toužila se ho dotýkat.
"Něco mě trápí." Stiles se tvářil vážně. Cora udiveně vzhlédla. Čekala.
"Co bude dál?" svraštil čelo. Byl trochu jako starostlivý straší bratr. Cora se nadzvedla na lokti a vážně se mu podívala do očí. Z jejího pohledu sršela upřímnost.
"Ať se stane cokoliv, jsem s tebou. My dva patříme k sobě." pohladila ho po tváři.
"Miluju tě." zašeptal.
"Miluju tě." zašeptala. Potom si opět položila hlavu na jeho hrudník. Stiles jí hladil po rameni ještě dlouho poté, co zase usnula.


Obzvlášť tahle vzpomínka bolela. Patřili k sobě. To řekla. A on to věděl. Věřil jí. A ona ho přece opustila…

"Ne, to nemůžeš." bolest v jeho hlase byla tak zřetelná, až jí píchlo u srdce.
"Stilesi, já… musím." jen kvůli němu se snažila nebrečet. Věděla, že kdyby se rozbrečela, že kdyby ho nechala, aby jí objal nebo políbil, nedokázala by ho opustit.
"Nesmíš… já… prosím." nedokázal se normálně vyjádřit. Popošel ke Coře a chytil ji za ramena. V očích měl slzy zoufalství, bolesti, zrady…Pohled na něj jí lámal srdce.
"Miluju tě, už od první chvíle to tak bylo. Prosím, nechoď!" teď už se mu slzy kutáleli po tvářích a nechávali po sobě mokré cestičky. Cítila, že ještě chvíli a podaří se mu jí zlomit, rozviklat její rozhodnutí. Přišla k němu, chytila ho za tváře a přitáhla si ho k sobě.
"Vždycky tě budu milovat. Sbohem, Stilesi." přitiskla své rty na jeho v rychlém bolestném polibku a pak se otočila, aby nezahlédl slzy v jejích očích. Bez jediného dalšího slova ho opustila. Odešla. Navždy…

Stiles teď otupěle zíral do předního skla, opilý vzpomínkami, nyní tak neskutečnými a vzdálenými, jakoby se nic z toho nikdy nestalo. Bylo těžké tomu uvěřit, teď, když byla pryč. Věděl, že by nic z toho, co se mu dělo, by nechtěla, ale nedokázal jít dál. Nechal svůj cit zajít příliš daleko. Připadalo mu to trochu jako tetovaní, hluboko pod kůží… až dokonce života.

Byl tak zabraný do myšlenek, že si ani nevšiml, že někdo klepe na zamlžené sklo u sedadla spolujezdce. Zaťukání se ozvalo znovu, tentokrát naléhavěji. Stiles překvapeně zvedl hlavu a upřel na okýnko své zarudlé oči. I přes zamlžené sklo rozpoznal lidskou siluetu. Natáhl se a otevřel dveře. Venku stála drobná hnědovlasá dívka, s velkýma hnědýma očima, kterými si prohlížela překvapeného Stilese. Cora se zeširoka usmála. Stiles pomalu vyšel z auta a došel až k ní. Opatrně, jako by byla z porcelánu, chytil její ruku.
"Vrátila ses." zašeptal.
"My dva patříme k sobě, pamatuješ?"
Jedinou odpovědí jí byl Stilesův dychtivý polibek. Tělem jí prostoupil zvláštní žár, takový, který v ní umí vyvolat jen Stiles. Propletla si s ním prsty.
"Něco mě trápí." řekla potichu. Stiles se na ní udiveně podíval.
"Co bude dál?" jemně mu přejela po tváři hřbetem ruky.
"Ať se stane cokoliv, jsem s tebou. My dva patříme k sobě." zašeptal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 1. července 2014 v 18:02 | Reagovat

Hoci bola taká kratšia a viac menej zameraná len na emócie, mne sa páčila.
Bolo to čítavé, štýl písania máš dobrý, čo je skvelé a aj osobu si zvolila perfekte k tomuto.
Tiež sa mi páčila predstava tohto páru, kým som ho nezačala mať radšej s Maliou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama