No Ordinary Girl - 1.kapitola

31. července 2014 v 19:40 | Kate |  No Ordinary Girl
Téma: Teen Wolf
Pár: Počkáme si a uvidíme.
Děj: Žít v Beaccon Hills nebylo nikdy lehké… Allison je krátce po rozchodu se Scottem. A ve městě se objevují noví nepřátelé. Alfy. Allison, která je ve špatnou dobu na špatném místě je unesená. Alfy jí drží zavřenou a následovně dostanou nápad. Jejich plán jim ale nevyjde úplně podle představ… Co selhalo? A jaké budou následky?
Poznámka autora: Moje první vícedílná fanfiction na Teen Wolf! Vlastně... jedna z mých prvních ff vůbec, protože až tolik zkušeností nemám, tudíž vás prosím, aby jste brali ohledy na to, že jsem vlastně v začátcích... Ještě něco jsem k tomu chtěla říct. Držím se hrubé osnovy 3.série Teen Wolf, takže jsem si občas nějakou scénu vypůjčila, ale časem se tak nějak odpíchnu. Dál chci ještě poznamenat, že ti, kteří Teen Wolf aktivně nesledují, můžou mít mezery (to platí o celé povídce...), protože neznají souvislosti. To je asi všechno... Poslední, co chci říct je, že první kapitola je tak nějak nic moc... prostě taková úvodní. Tak se pusťte do čtení a klidně mi zanechte komentář, budu ráda za názor. :)



Rozrazila jsem dveře do třídy. Absolutně jsem nestíhala, takže jsem přišla na poslední chvíli. Co nadělám, když ten budík prostě nezvonil? Projela jsem třídu očima. Většina studentů mě ignorovala. Utkvěli na mně pouze dva pohledy. Když Scott zpozoroval, že se na něj dívám, odvrátil hlavu a snažil se tvářit neutrálně. Já jsem však věděla svoje. Po našem rozchodu byly v našem vztahu jisté mezery, možná spíš jámy.
Druhý, kdo se na mě podíval, byl Stiles. Věnovala jsem mu úsměv a on se na mě podíval svým typickým pohledem a mávnul na mě. Já už jsem se však rozhlížela po třídě, kde je volné místo. Do háje. Jediná volná lavice byla ta před Scottem. Tiše jsem zaúpěla a podívala jsem se na Scotta. Ten sebou polekaně trhl, když mu došlo, že místo před ním je jediné prázdné v celé třídě.
"Ehm, sedí tu někdo?" zeptala jsem se.
"Ne, je celý tvoje." nejistě se usmál a zavrtěl se na židli. Také jsem se krátce usmála a ztěžka se posadila. Tohle bude dlouhá hodina. Vážně dlouhá. Cítila jsem na svých zádech Scottův pohled. Další příjemná věc. Vzadu v hlavě ke mně promlouval tichý hlas, který říkal, abych se zvedla a prostě šla… A už bych to asi udělala, nebýt příchodu trenéra. Jedině jeho energický přístup k výuce mi vyhnal z hlavy tyhle myšlenky a nutil mě se soustředit. Ať tak či tak, byla to dlouhá hodina. Trenér několikrát napomenul Stilese se Scottem, což by nebylo nic zvláštního, kdybych ze Stilesových úst několikrát nezaslechla své jméno. Na náladě, která už byla tak dost podprůměrná, mi to rozhodně nepřidalo. Těšila jsem se na setkání s Lydií. Ona dokázala napravit jakékoliv škody na mém rozpoložení, ať už to dělala jakkoliv. Na zbytek hodiny už jsem všechno vytěsnila z hlavy a raději jsem se poddala moudrému rozhodnutí poslouchat trenéra. Když o několik neuvěřitelně dlouhých minut později konečně zazvonilo, sebrala jsem ze země svou tašku a aniž bych se podívala doprava nebo doleva, jsem jako první vystřelila ze třídy. Úlevně jsem si oddechla, že už mám za sebou první hodinu a mohla jsem najít Lydii. Zrovna jsem zahýbala za roh, když jsem do někoho vrazila. Bolestně jsem sykla a zamnula si naražené čelo. Přitom jsem střelila naštvaným pohledem po druhé osobě. Okamžitě jsem se zamračila. Dívka povýšeně povytáhla koutky a pohodila clonou blonďatých vlasů. Tvářila se arogantně. Ostatně celý její výstup tak působil. Neměla moje sympatie.
"Allison," přejela mě tím svým pohledem. Mé jméno pronesla tak jedovatě, že by se za to nemusela stydět ani muchomůrka zelená.
"Erico," nebyla jsem z tohohle setkání ani trochu nadšená a chtěla jsem ho mít co nejrychleji za sebou. Nadhodila jsem si tašku na rameni a chtěla ji obejít. Chytila mě za předloktí. Měla pevný vlkodlačí stisk. Cítila jsem, jak mi naskočila husí kůže.
"Milé setkání, co říkáš? Jak to jde se Scottem?" vítězný úšklebek jí na chvíli rozzářil tvář a já díky tomu mohla snad jen na vteřinu zahlédnout mezi jejími rty zostřený špičák. Dobře věděla, že se trefila přímo do černého.
"Musím jít," vyškubla jsem se jí a poraženě jsem mířila směrem ke své skřínce. Nesnášela jsem ji od doby, co se pokoušela o Scotta, když jsme byli spolu. Dřív nebyla taková potvora. Vlastně byla nesebevědomá, nenápadná dívka, co trpěla záchvaty astmatu, než z ní Derek udělal ideálního kandidáta k tomu, aby mi kazila život. Za to mu ještě dlužím poděkování. Je pravda, že Derek udělal víc věcí, za které by zasloužil rozseknout vejpůl, ale Erica byla rozhodně na předních příčkách toho pomyslného žebříčku.

Ona mě ještě ani nezahlédla a já už měla o sto procent lepší náladu. Když zavírala skřínku, pohodila svou zrzavou hřívou a sebevědomě našpulila rty, které měly jasně rudý odstín. Její oči padly na mě. Přejela mě pohledem, zatímco já se u ní zastavila.
"Už by ses přes něj měla dostat," pokývala hlavou. Zamračila jsem se. Její perfektní odhad v kombinaci s radami ohledně vztahů nebyl vždycky to nejlepší. Lydie se rozhlédla kolem sebe. Chodba byla plná studentů, kteří společně klábosili, brali si učebnice ze svých skříněk a nebo prostě jen tak postávali. Na tom by nic nebylo, kdyby Lydie svou pozornost nezaměřovala výhradně na pěkné kluky…
"Musíš si někoho najít," zadívala se na mě a zdálo se, že to myslí vážně.
"Lydie…" začala jsem, ale rusovláska mě přerušila.
"Tak, který se ti líbí?" pozvedla obočí a přejela pohledem přeplněnou chodbu.
"Ne…" chtěla jsem protestovat, ale nedala mi sebemenší možnost.
"Co támhleten?" ukázala na jednoho z kluků, který stál opodál. Poznala jsem ho. I Lydie ho nejspíš poznala. Isaac. Další z Derekovy smečky. Nechápavě jsem zavrtěla hlavou a hlasitě jsem zabouchla skřínku. Lydie se na mě otočila.
"Co?"
"Lydie!" oslovila jsem ji hlasitě a přitom rozhodila rukama, čímž jsem zblokovala cestu jedné černovlasé studence menšího vzrůstu. Ta se na mě nechápavě podívala. Rychle jsem ucukla a omluvila se, potom jsem svou pozornost přenesla zpátky na Lydii.
"Fajn. Chceš si o tom promluvit?" na okamžik se zatvářila naprosto přístupně.
"Ne!"
"Tak vidíš. Potřebuješ rozptýlení," přesvědčovala mě. V tu chvíli zazvonilo.
"No," v rukou jsem pevně sevřela učebnice, které jsem si právě vzala ze skřínky a pozvedla jsem oči ke stropu, "moje rozptýlení právě přišlo."

Lydie se usadila do lavice vedle mě. V duchu jsem se upřímně modlila, aby jí zase nenapadlo zavést konverzaci na téma 'Musíš si někoho najít', ale naštěstí už se nejspíš rozhodla nechat mě žít. Zatím.
Do třídy vešli Scott a Stiles. Copak ti dva nemůžou mít jedinou hodinu někde, kde já nejsem? Asi ne. Můj pohled se potkal s tím Scottovým a já ucítila jakési neviditelné napětí. Očima jsem uhnula ve stejném okamžiku jako Scott a pro jistotu jsem se svezla níž na židli. Lydie vedle mě dělala do sešitu tužkou krátké čárky a zdálo se, že nevnímá okolí. Šum ve třídě náhle utichl, protože vešla profesorka. Se zájmem jsem si ji prohlédla, na rozdíl od Lydie, která ani nezvedla hlavu. Profesorka nebyla moc vysoká, měla štíhlou postavu a docela hezký obličej. Tmavě hnědé vlasy i oči byly v kontrastu se rty, natřené tmavě rudou rtěnkou. Zastavila se před tabulí a přejela nás zkoumavým pohledem. V jejím podání vypadal trochu jako rentgen. Pak se pomalu usmála.
"Jsem Jennifer Blakeová, vaše nová učitelka a bude mi potěšením učit takto chytře vypadající žáky!" prohlásila přívětivým, ale pevným hlasem. Chytří žáci, to je vtip, že? Takže nejen mladá, ale i naivní. Zavrtěla jsem hlavou. Chudák, ta se s námi nejspíš ještě natrápí. Právě nás začala seznamovat s náplní tohoto školního roku, ale v půlce věty ji přerušilo zaklepání na dveře. Učitelka nejdřív překvapeně zamrkala, jako by to bylo to poslední, co by ve škole čekala, ale pak přešla ke dveřím a prohodila s osobou za nimi několik slov, která mohl zaslechnout asi tak maximálně Scott, se svým dokonalým sluchem. Když profesorka domluvila, otočila se zase zpátky na nás a pátravě se rozhlédla po třídě.
"Scott McCall?" zeptala se. Udiveně jsem se otočila na Scotta, ten se nezdál o nic méně překvapený, než já. Jeho výraz napovídal, že to nebylo v plánu. Nejspíš neměl tušení, co by po něm mohl kdo chtít. Když si všiml, že se na něj dívám jen krátce pokrčil rameny, zvedl se a přešel před tabuli.
"To jsem já," řekl učitelce. Kývla a sjela ho pohledem. Přes tvář jí přejel zvláštní, skoro ostražitý výraz, který ale okamžitě zmizel. Nedalo mi to a musela jsem uvažovat, o co asi jde. Celá tahle situace působila… divně. Nemohla jsem se zbavit podezřelého pocitu.
"Sbal si věci, byl jsi uvolněn ze zbytku vyučování," oznámila učitelka Scottovi. Zavrtěla jsem se na židli. A to je všechno? Proč vlastně? Nechápala jsem. Čekala jsem, že učitelka řekne něco dalšího, ale mlčela. Scott se beze slova vrátil na své místo, sbalil si věci a ještě než opustil třídu, stihl vrhnout krátký pohled na Stilese. Učitelka ho vyprovodila pohledem a pak pokračovala ve svém výkladu. Snažila jsem se jí poslouchat, což nebylo jednoduché, protože mi v hlavě pořád vrtalo, proč Scott opustil vyučování. Zřejmě má vlkodlačí povinnosti, odfrkla jsem si. Najednou jsem ucítila, jak se Lydie vedle mě napnula. Koutkem oka jsem zahlédla, že zvedla hlavu. O dvě vteřiny později se ozvala tlumená rána. Profesorka zmlkla a všechny pohledy ve třídě se stočily k oknu, do kterého sotva vteřinu před tím narazil pták. Ovšem naši pozornost si okamžitě získalo něco většího, než pouhý pták. Na naše okna totiž mířilo celé hejno ptáků. Někdo vykřikl, nevím kdo, každopádně to byl poslední zvuk před tím, než se místnosti rozlehlo řinčení skla. Seběhlo se to tak rychle, že jsme si to skoro ani nestihli uvědomit a to už se na nás sypala sprška střepů. Rázem po třídě začali poletovat zmatení a vyděšení ptáci. Kdo mohl schovával se pod lavice, nebo kamkoliv jinam. Zahlédla jsem Stilese, jak leží na Lydii a chrání jí vlastním tělem. Já jsem také zalezla pod jednu lavici a trochu zděšeně jsem sledovala scénu přede mnou. Ptáci napadali neukryté studenty, klovali je do rukou a hlavy a jejich obětem unikl nejeden výkřik. Nechápala jsem to. Co se to děje? Copak se příroda zbláznila? Jak se zdálo, zbláznila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 31. července 2014 v 21:21 | Reagovat

Podľa mňa to je celkom sľubný začiatok.

Štýl písania máš pekný, živý, no možno by som častejšie robila nové odseky, ako napríklad na konci. chápem, že si to chcela všetko rýchlejšie zhrnúť, no aby to nepôsobilo tak natrepane. :)

Ináč som si nevšimla ničoho, čo by sa dalo vytknúť či vypichnúť. Mne osobne sa to veľmi páči.

Teraz sa ale nemám ako tak k čomu vyjadriť, nakoľko to bolo viac-menej podľa seriálu. Možno až na fakt, že jej Lydia odporučila Isaaca. :D Pri predstave, aký na neho mala vtedy názor... nedalo sa neusmiať. :D

2 Vall Vall | Web | 1. srpna 2014 v 17:40 | Reagovat

Líbí se mi to, Je to napínavé!:) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat:))

3 Simix Simix | Web | 1. srpna 2014 v 19:59 | Reagovat

AHoj :)
Teen Wolf neznám, ale neva :)
Hezký úvod :)
Příběh docela dlouhý :)
Je to takové napínavé, ale nešlo by to příště i kratší? :)Příjde mi to zajímavé, ale bohužel jsme to nestihla dočíst dokonce ... a snad dočtu zítra :)
Je tam taková zajímavá atmosféra. Přečetla jsem to do části ... kde jí ta kamarádka Lydie řekla, že si někoho najdou a že zazvonilo. tak snad stihnu dočíst zítra. Tak ahoj :)

4 Kate Kate | Web | 1. srpna 2014 v 20:33 | Reagovat

[1]: Já vím, popravdě s odstavci jsem se ještě úplně neskamarádila. :)
A jinak děkuju, od tebe mě to obzvlášť těší, zlato. :)
A  Isaac...no, co na to říct? :D

[2]: Děkuju. :)

[3]: Děkuju. No, je to delší, ale původně to bylo jednou tak dlouhé. :D
Zkracovat určitě nebudu, protože bych do toho nenacpala to, co potřebuju... :)

5 Perla Perla | Web | 1. srpna 2014 v 23:13 | Reagovat

[4]: To nevadí, časom na to prídeš. :)
A kapitoly by som rozhodne neskracovala, toto sú ešte jedny z kratších, podľa mňa. :)

6 Kate Kate | Web | 1. srpna 2014 v 23:44 | Reagovat

[5]: Taky si myslím. :D
Já už je taky víc zkracovat nebudu, spíš jsem myslela, že bych si časem klidně i o něco zvýšila hranici slov. :)

7 mrs.FIX mrs.FIX | Web | 2. srpna 2014 v 23:48 | Reagovat

Máš moc hezký styl psaní a i nápad je super.
Jen jedna rada - většina, co to bude číst asi Teen Wolf zná, takže jim to nedělá problém. Ale ti, co ne, tak jak jsi sama napsala, v určitých částech můžou mít menší zmatek. Zkus to trošičku víc popsat - třeba ten trenér, kdybych nevěděla, kdo to je a jakou roli v seriálu tenhle chlápek má, dlouho bych uvažovala nad tím, co trenér nějakého sportu (pravděpodobně basket nebo fotbal - koho by taky napadl lacros :D) dělá ve třídě. (Tohle byl jen takový rádoby příklad amatéra (je možný, že většina čtenářů zrovna trenéra nebo cokoliv dalšího, řešit nebude), takže si ho moc neber... :D)
Ale jinak se mi to vážně líbí a jsem moc zvědavá na pokračování. :) Doufám, že bude, co nejdřív.

8 mrs.FIX mrs.FIX | Web | 2. srpna 2014 v 23:51 | Reagovat

[6]: Jo a na zkracování kapitol se vykašli. :) Ná úvod to bylo delší, ale na normální díl je to super. :)

9 Simix Simix | Web | 3. srpna 2014 v 15:58 | Reagovat

[4]: Chápu pohoda .. no dočetla jsem to a je to dost zajímavé ... ukončila jsi to zajímavě ... to je na těch seriálech a příbězích fakt dobré ... člověka zajímá co bude dál. fakt mě zajímá, co bude dál s těmi ptáky :) Tak pa :)

10 Kate Kate | Web | 3. srpna 2014 v 20:44 | Reagovat

[7]: Děkuju :)
A ohledně toho s podrobnosti se vynasnažím. :D Sakra, to s trenérem mi vůbec nedošlo! :D A neboj, vykašlu. :D

[9]: Děkuju :) Jo, někdy je to k zbláznění, když musíš čekat, co bude dál - to mě na seriálech vždycky totálně ubíjí. :D

11 Ellie Ellie | Web | 19. září 2014 v 22:51 | Reagovat

Tak jsem se dala do čtení, prvni kapitolka se mi zalíbila a nadchla me, takze urcite budu pokracovat ve ctení dal...ff na TW mám moc ráda :)

12 CrazyJull CrazyJull | Web | 28. října 2014 v 22:10 | Reagovat

Začíná to vážně super. :D A ta scéna s ptáky byla naprosto povedená. :D
-CrazyJull

13 flekstories flekstories | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 18:40 | Reagovat

Tak kde začít? No... Skvěle napsaná kapitola! Skvěle se to četlo a celkově jsem si dokázala celkem živě představit některé scény. Hlavně to napětí mezi Scottem a Alison :)
Je pravda, že jsem celkem často moc nechápala, ale to kvůli tomu, že jsem z Teen wolfu viděla jenom dva díly. Tak trochu vůbec nevím, kdo je Isaac a kdo je Erica.. Jmenovali se tak, ne? Píšu z tabletu, takže píšu sama od sebe a jsem líná se podívat výš. Trochu mi nesedí ty ptáci, ale je to skvělý.
Neber si to jako kritiku, já tomu nerozumim, protože nekoukám na ten seriál :D
Každopádně se těším, co se stane dál a kam šel Scott. Už běžím na další kapitolu!! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama