No Ordinary Girl - 2.kapitola

6. srpna 2014 v 23:22 | Kate |  No Ordinary Girl
Téma: Teen Wolf
Pár: Počkáme si a uvidíme.
Děj: Žít v Beacon Hills nebylo nikdy lehké… Allison je krátce po rozchodu se Scottem. A ve městě se objevují noví nepřátelé. Alfy. Allison, která je ve špatnou dobu na špatném místě je unesená. Alfy jí drží zavřenou a následovně dostanou nápad. Jejich plán jim ale nevyjde úplně podle představ… Co selhalo? A jaké budou následky?
Poznámka autora: Allison stráví odpoledne u Lydie. Bude všechno jak má být?



Cítila jsem se unavená. Strašně unavená. Jako by ze mě nějaká neviditelná síla vysála veškerou energii. Zároveň jsem měla zaslepené myšlenky, takže jsem nedokázala normálně uvažovat o normálních věcech.
"To jste tady hned první den moc dlouho nepobyli," vytrhl mě ze zamyšlení tátův hlas. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem, jak k nám míří přes chodbu. Zároveň jsem zjistila, že se usmívá. Pak najednou jeho výraz zvážněl. Nedivila jsem se mu. Jak mu to vedení školy asi ohlásilo? 'Pane Argente, vaše dcera byla ve třídě, kterou napadlo hejno ptáků. Je trochu otřesená, přijeďte si ji vyzvednout, pokud můžete.' To zní dost… znepokojivě.
"Jste obě v pořádku?" zadíval se výhradně na mě.
"Jsme v pohodě, tati," ujistila jsem ho, ale jestli jsem byla v pohodě, o tom by se dalo polemizovat. Jeho pohled na mně visel o vteřinu déle, než bylo obvyklé, takže mi bylo jasné, že pochybuje, ale pak obrátil zrak k Lydii. Kupodivu si toho všimla.
"V pořádku," kývla. Zdála se být poněkud vyvedená z míry, ale to jí nikdo nemohl zazlívat. Nikomu z nás.
"… že mohli být nakažení?" uslyšela jsem najednou kousek od nás Stilesův roztržitý hlas, který se rozléhal chodbou. Stál spolu se svým otcem, místním šerifem, jen pár metrů od dveří třídy, kde zaútočili ptáci.
"Stilesi." Šerif Stilinski na něj jako obvykle neměl ani čas, ani náladu. A Stiles se jako obvykle nenechal tak snadno odbýt.
"Znamená to…"
"Stilesi."
"Může to mít něco společného s…"
"Stilesi!" tentokrát už šerif zvýšil hlas a podíval se na Stilese výhrůžným pohledem. Vlastně to byl pohled, který míval dost často. Byl totiž vyhrazený pro situace, jako byla tahle.
"Jasně." Stiles odvrátil hlavu a rukou si prohrábl si vlasy. Vzdal to. Prozatím.
"Tak půjdeme, ne?" zeptal se nás táta, čímž utnul moje myšlenky ohledně Stilesových otázek. Přikývla jsem. Dobrý nápad. Neuvěřitelně jsem se těšila až vypadnu z téhle budovy.
"Allison?" obrátila se na mě Lydie. Stočila jsem k ní pohled, ale ona se raději rozhodla obrátit rovnou na tátu. "Pane Argente? Vadilo by vám, kdybych se Allison na zbytek dne vypůjčila?" sebejistě se na něj podívala. Jeho pohled našel mě. Věděla jsem, že ví, že toho všeho mám plné zuby a měla bych si od toho všeho trochu odpočnout, ale něco v mém pohledu ho nejspíš přesvědčilo o tom, že taky potřebuju jedno odpoledne ve společnosti Lydie.
"Myslím, že to nebude problém. Chcete odvézt?" nabídl nám.
"Dostaneme se, ale děkujeme," ujistila ho a krátce se usmála. Na to jsme společně vyšli na parkoviště. Ještě jsem stihla zamávat tátovi, který měl auto na opačné straně, ale to už jsme byli skoro u Lydiina auta. Odemkla ho. Otevřela jsem dveře, loktem jsem se opřela o střechu auta a podívala jsem se na kamarádku.
"Takže, co chceš dělat?" vyzvídala jsem. Lydie se na mě jenom podívala a zmizela uvnitř auta. Zavrtěla jsem hlavou a koutky se mi pozvedly v mírném úsměvu. Ne každý měl na to, vycházet s Lydií.
Zavrtěla jsem hlavou a následovala jsem Lydii dovnitř. Usadila jsem se na sedadle spolujezdce a provrtala jsem Lydii pohledem. Už jsem u ní dost dlouho nebyla a po tom všem jsem se na to upřímně těšila. Lydie ke mně obrátila hlavu.
"Užít si odpoledne," prohlásila, podívala se dopředu a prudce sešlápla plyn.

"Lydie?" přerušila jsem ji najednou uprostřed věty. Seděli jsme na posteli v jejím pokoji už docela dlouho. Za poslední měsíc mě vůbec nenapadlo, jak strašně mi něco takového chybělo. Povídání s kamarádkou, s Lydií. Přestože zpočátku se zdála být ještě pořád trochu otřesená, brzy se vzpamatovala. Jako by dokázala všechny problémy jen tak smést ze stolu. A byla v tom vážně dobrá, za celou dobu nepadlo na to nepříjemné téma jediné slovo.
"Co?" Lydie se mírně zamračila na projev nesouhlasu s tím, že jsem ji přerušila.
"Co kdybych napsala tátovi, že u tebe přespím…" nechala jsem slova vyznít do ztracena. Pokrčila rameny.
"Počítala jsem s tím už když jsme nasedali do auta," přiznala bezvýrazně. Vyrazila jsem ze sebe krátký smích. No jistě. Proč mi to nedošlo hned?
"Já… napíšu mu," pozvedla jsem mobil, který jsem držela v ruce. Nejspíš to vyznělo jako kdybych to vysvětlovala pětiletému dítěti. Lydie už to víc nekomentovala a já se obrátila k telefonu. Zprávu tátovi jsem měla napsanou během minuty. Zhasla jsem displej a hodila mobil na postel.
Přešla jsem k oknu, opřela jsem se o parapet a udiveně jsem zjistila, že okolní svět už přikryla rouška tmy. Kdoví jestli teď nějaká další pomatená zvířata nezpůsobují to, co ptáci ve škole. Napadlo mě, že i když se o to stůj co stůj snažím, stejně je nedokážu úplně vytěsnit z mysli. Myšlenka na pomatená zvířata mě přivedla ke Scottovi… Kdyby to věděl, pravděpodobně by mu to moc nelichotilo. Mě ale zajímal hlavně důvod, proč byl odvolán z vyučování. Hned druhou hodinu v první den školy.
Z mých myšlenek mě vytrhlo zapípání telefonu, které prolomilo ticho, které v místnosti panovalo. Ani já ani Lydie jsme těch pár minut nic neříkaly, přesto to nebylo to trapné ticho, když si dva nemají co říct. Spíš ticho, když dvě osoby přemýšlí. Přešla jsem k posteli a postavila jsem se tak, abych viděla Lydii přes rameno, protože mého mobilu se už chopila ona.
Z tátovi esemesky byla sice i přes souhlas cítit jistá starostlivost, ale mně už není osm. Myslím, že přespání u kamarádky zvládnu. Zpráva však jemně narážela na události ve škole. Věděla jsem, že s Lydii myslíme na to samé. Na tu vteřinu před tím, než do okna narazil ten pták… Zlehka jsem se dotkla jejího ramene.
"Co se tam stalo, Lydie?" zeptala jsem se. Nechtěla jsem na ni tlačit, ale věděla jsem, že se stalo něco zvláštního. Cítila jsem jak Lydie ztuhla a cítila jsem to i teď, i když trochu jinak.
"Já nevím," přikryla si obličej dlaněmi. Něco bylo rozhodně špatně.
"Já nevím," opakovala dutým tónem.
"To je pohodě, Lydie," sedla jsem si vedle ní. Nedokázala jsem ji nijak utěšit, říct cokoliv uklidňujícího a připadala jsem si díky tomu bezmocná.
"Já nevím," zopakovala Lydie znovu a obrátila ke mně tvář plnou zmatku. Cítila jsem z ní, že je vyděšená a ani přesně neví z čeho. Otevírala jsem pusu, že ji něco řeknu, ale v tu chvíli se ozval domovní zvonek. Obě jsem se lekly, jako kdyby vedle nás někdo propíchl balónek.
"Objednala jsem pizzu," objasnila mi Lydie tiše. Najednou měl její hlas skoro obvyklý tón. Skoro.
"Skočím tam." rychle jsem navrhla, ještě než se Lydie vůbec stihla zvednou na nohy. Jen kývla a mlčky ke mně natáhla ruku s bankovkou. Otočila jsem se a vyšla jsem z pokoje, seběhla schody a prudce, možná až trochu moc, jsem otevřela dveře. Poslíček mi mlčky podal dvě ploché krabice, stejně jako mně Lydie peníze. Zaplatila jsem mu, v mžiku jsem vyběhla schody nahoru a už zase jsem stála u Lydie v pokoji. Když jsem jí podávala jednu z krabic spokojeně povytáhla koutky úst o něco výš. Brala jsem to jako dobré znamení.
"Jenom si dojdu do koupelny, hned jsem zpátky," upozornila jsem ji a odebrala jsem se do zmiňované místnosti.
Když jsem vcházela zpátky do pokoje čekala jsem, že uvidím Lydii, jak rozdělává nebo jí pizzu, ale hned po prvním pohledu mi došlo, že pokoj zeje prázdnotou a obě krabice s naší večeří zůstaly zavřené, přesně jako když jsem je přinesla.
"Lydie?" zavolala jsem do chodby. Nic. Asi si došla pro něco do kuchyně, usoudila jsem. Pro absolutní jistotu jsem sešla schody a šla se do kuchyně podívat sama. Našla jsem paní Martinovou, jak stojí u plotny. Vykouzlila na tváři přívětivý úsměv a zvědavě na mě pohlédla.
"Děje se něco, Allison?" zeptala se mateřským tónem. Skoro bych věřila, že je to moje matka, nebýt dvou drobných detailů. Moje matka takhle mile nikdy nemluvila… a je mrtvá. Píchlo mě u srdce.
"Je tady Lydie?"
"Ne, myslela jsem, že je s tebou nahoře."
"Asi si zašla do koupelny," pokrčila jsem rameny, usmála jsem se a rychlostí blesku jsem se přemístila zpátky do Lydiina pokoje. Nikdo tam nebyl.
Přešla jsem k oknu a se zoufalým očekáváním jsem přitiskla tvář ke sklu. Téměř okamžitě mě polil studený pot. Lydiino auto… bylo pryč.

***
Tak. A druhá kapitola je za námi. Co na to říkáte? Ano, vím, že se toho zatím moc nestalo (a že to není dokonalé), ale tohle je taková kapitola, která nás snad o něco posune. :)
Budu moc ráda za názor - ať už kritiku nebo kladný ohlas! Tak co myslíte, kam zmizela Lydie? :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 8. srpna 2014 v 20:28 | Reagovat

Tak podľa mňa je to super a už teraz chcem ďalšiu časť, drahá! :D
Som totálne zmätená a začínam sa o Lydiu báť. Bude to asi súvisieť s jej schopnosťami, nie? Ináč si to nedokážem vysvetliť.
Allison teda chcela trocha pokoja a namiesto toho to bude pátranie po kamarátke. To poteší no...
Som zvedavá na ďalšiu časť. Kedy bude? :D

2 Kate Kate | Web | 8. srpna 2014 v 22:16 | Reagovat

[1]: Ty jsi prostě zlato, víš to vůbec? :D
Možná jo a možná ne... Ponechme to v rukou příští kapitoly. :)
Kdy bude... ještě přesně nevím, ale na jeden den příští týden chystám takovou... no prostě to bude speciální den, tak možná  v ten den. (přesné datum je tajemství! :D)

3 Vall Vall | Web | 9. srpna 2014 v 11:16 | Reagovat

Jsem  zvědavá, kam zmizela Lidie :)
Je to napínavé, těším se na další kapitolku

4 CrazyJull CrazyJull | Web | 28. října 2014 v 22:17 | Reagovat

Je to úžasné. Myslím si, že Lydie zase napadla její banshee stránka. :D
-CrazyJull

5 flekstories flekstories | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 18:50 | Reagovat

Tak začnu tím, že jsem zmatená a to hodně. Jsem asi absolutně jediná, co nechápe chování Lydie? Doufám, ze se to objasní, co nejdříve, protože v tom mám dost guláš :D nějak jsem nepochopila, proč najednou odjela a nic ji neřekla.
Ale na druhou stranu se mi moc líbily scény, kde jsi popsala, jak se spolu baví, jak jsi popsala jejich přátelství za to ti tleskám. To bylo krásné. Jenom me mrzí, ze tomu tolik nerozumím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama