No Ordinary Girl - 4.kapitola

17. září 2014 v 22:12 | Kate |  No Ordinary Girl
Téma: Teen Wolf
Pár: Allison/ (?)
Děj: Žít v Beacon Hills nebylo nikdy lehké… Allison je krátce po rozchodu se Scottem. A ve městě se objevují noví nepřátelé. Alfy. Allison, která je ve špatnou dobu na špatném místě je unesená. Alfy jí drží zavřenou a následovně dostanou nápad. Jejich plán jim ale nevyjde úplně podle představ… Co selhalo? A jaké budou následky?
Poznámka autora: Allison chce vědět, kdo stojí za úmrtím jejich učitelky. Možná se ale stane něco nečekaného...
Perla se nudila a tak předělala úvodku, takže mám teď tři, tak to můžu střídat. :) Líbí se vám? Mně moc! :D


Seděla jsem na zadním sedadle šerifova auta. Vedle mě byla Lydie a pořád se třásla. I přes veškeré ujišťování i přemlouvání šerif Stilinski trval na tom, že nás s Lydií odveze domů a já se nakonec poddala, přestože se mi ten nápad vůbec nezamlouval. Potřebovala jsem mluvit se Scottem a to okamžitě.
Přes tmavá skla policejního auta jsem po něm ještě stihla vrhnou pohled. Byla jsem naštvaná, že mi šerif svým velkorysým krokem vzal tu možnost promluvit si s ním hned.
Nemusela jsem Scottovi nijak naznačovat, že se budu dožadovat odpovědí, vyčetl to z mého výrazu, už když jsme byli tam u sanitky. A když jsem se vzpamatovala z počátečního šoku po tom, co jsem se dozvěděla, že je moje učitelka mrtvá, nic mě nemohlo uklidnit víc, než vědět, kdo to udělal.
Scott už stál u své motorky, tvář staženou v přemýšlivém výrazu, přesto mi něco říkalo, že svoje odpovědi brzo dostanu. S tím jsem se dokázala spokojit, a tak jsem se opřela o sedadlo. K uvolnění to mělo daleko, ale alespoň jsem nebyla vyloženě jako na trní. To samé se ovšem nedalo říct o Lydii. Rusovláska seděla jako zařezaná, ruce křečovitě svírala v pěsti, pohled měla pořád stejně prázdný, jako když jsem ji viděla u sanitky. Člověk, který ji nezná, by možná řekl, že to snáší dobře, ale já jsem věděla, že to jde nejhorší možnou cestou.
I na Lydii jsem měla spoustu otázek, v prvé řadě, jak to, že se objevila na místě vraždy a ani sama nevěděla jak, ale nepřišlo mi vhodné to vytahovat, po tom, co viděla… Já sama jsem tomu z části taky ještě úplně nevěřila. Naše nová učitelka je mrtvá. Mrtvá. To slovo mi v hlavě znělo jako ozvěna.
Otevřely se dveře na straně řidiče a do auta nastoupil šerif. Rychlým pohledem nás s Lydií zkontroloval. Pak se zarazil.
"Jste si jisté, že nechcete, abych vás vzal k nám na stanici?" ujišťoval se už poněkolikáté.
"Ne," zavrtěla jsem odmítavě hlavou. Poněkolikáté. Policejní stanice byla to úplně poslední místo, kde jsem chtěla být. Protentokrát šerif ani nechtěl znát názor Lydie. Prostě se otočil a nastartoval. Hlasitě jsem si oddechla.
Když o chvíli později brzdil před domem Martinových, zaváhala jsem. Spát u Lydie už mi nepřišlo jako dobrý nápad. Lydie potřebovala vstřebat ten nepříjemný zážitek, na druhou stranu jsem se o ni bála…
Byla jsem rozhodnutá během vteřiny a mírně jsem si poposedla směrem k ní. Auto definitivně zastavilo a Lydie si očividně všimla mého pohybu. Natáhla se a položila svou ruku na mou. Ačkoliv jsem chtěla protestovat, bylo to od ní naprosto jasné gesto. Chtěla být sama.
Sevřela jsem její ruku a na krátkou chvíli si ji přitáhla k sobě. Nemusela jsem říkat nic. Rozuměla mi. Když jsem se odtáhla, věnovala mi ještě jeden pohled, než z auta vystoupila a nejistým krokem zamířila k domovním dveřím. Šerif za volantem se zavrtěl a počkal, než se za Lydií zavřou dveře. Pak znovu nastartoval. Zvuk motoru mě probudil. Znamenalo to, že teď je řada na mě. Věděla jsem, že nemám nejmenší šanci usnout, takže jít domů a zavřít se mezi čtyři stěny opravdu nebyla lákavá vyhlídka, ale zdálo se, že nemám na vybranou. Šerif Stilinski jel přímo k našemu bytu a já už prostě neměla sílu odporovat. Zasedla jsem si hlouběji do sedadla a snažila se nemyslet na to, jak celou noc probdím.

Vrhla jsem na něj pohled a sehnula jsem se pro tašku, kterou jsem si přehodila přes rameno. Přesně jak jsem předpokládala, celou noc jsem byla vzhůru. Kupodivu jsem byla bdělá jako nikdy.
"Vím, že tam nemusím, tati. No, ale ve skutečnosti tam musím," pokrčila jsem rameny. Doma bych se zbláznila, potřebovala jsem mezi lidi. A mimo jiné jsem taky chtěla vědět, co se doopravdy děje. Když umírají lidé, rozhodně je něco špatně. Když umírají náhodní nevinní lidé, jsou už v nebezpečí úplně všichni a to je ještě horší než špatné.
"Allison, vážně tam nemusíš, jestli…"
"Jsem v pohodě," zalhala jsem a objala ho. Můj otec pro mě chtěl vždycky to nejlepší. Pořád si nejsem jistá, jestli nadpřirozený svět je to nejlepší, ale nemohl mě ochránit před úplně vším. A už vůbec ne, když byl sám lovec.
Přitiskl si mě blíž k sobě a já v tu chvíli netoužila po ničem jiném, než zůstat doma a popíjet s ním horkou čokoládu. To už ale nebylo možné. Nebylo cesty zpět.
"Mám tě ráda, tati," vtiskla jsem mu polibek na tvář a s pokusem o vyrovnaný výraz jsem opustila místnost.
Celou cestu do školy jsem cítila narůstající neklid v žaludku. Pořád se zvětšoval a zvětšoval a já díky tomu měla pocit, že se mi žaludek asi rozskočí. A nebýt toho, že jsem křečovitě svírala volant, třásly by se mi ruce. Když jsem na školním parkovišti konečně zaparkovala, hlasitě jsem si oddechla. Prostě to bude další školní den. Další školní den, když byla den předtím zavražděna naše učitelka, pomyslela jsem si hořce.
Zatnula jsem ruce v pěst a zamířila jsem ven z auta. Okamžitě jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla bundu. Při vzpomínce na mou bundu mě napadlo, že jsem zapomněla i tu Scottovu, kterou bych mu měla vrátit… Vzpomínka na Scotta a na to, jak jsem se cítila, když mě objímal, mi nahnala horkou krev do žil a podle zvláštního pocitu v obličeji, i do tváří. Přitiskla jsem si tašku blíž k tělu a kousek jsem popoběhla, abych si zkrátila to mrazivé utrpení. Až jsem konečně rozrazila dveře.
Procházela jsem chodbou zaplněnou žáky, ale hledala jsem jen jednu jedinou osobu. A taky jsem ji našla. Ostrým krokem jsem se prodírala zástupem studentů ke svému cíli. K mému překvapení vedle Scotta stály další tři postavy. Když jsem poznala Lydii, můj napjatý postoj se trochu uvolnil a zmírnila jsem krok. Ulevilo se mi, že ji vidím. To samé se ovšem nedalo říct o blondýnce a vyšším hnědovlasém klukovi, stojícím vedle. Erica a Isaac, Derekovi bety.
Erica, to je samostatná kapitola, otravovala mě už jen svou existencí a Isaac mě otravoval tím, že držel s ní. V prvé řadě.
Scottovu pohlednou tvář křivil chmurný výraz, když se s trojicí okolo o něčem dohadoval. Byla jsem ještě dost daleko na to, abych je slyšela, což mě značně znepokojovalo. Vědět a přitom nebýt informovaná je horší než nevědět. A já vždycky potřebovala mít přehled.
Konečně jsem dorazila k shromáždění kolem Scotta a zastavila jsem se. Erice jsem věnovala zamračení, pro Scotta a Lydii jsem vydolovala unavený, ale příjemný výraz. Isaaca jsem ignorovala.
"Scotte?" pohodila jsem hlavou směrem k lidem kolem něj. Ti všichni odvrátili pohled ode mě a čekali, jak Scott nastíní situaci. On se zatvářil zdrženlivě a pak se mu na tváři objevil zdrcený výraz. Zarazila jsem se. Všichni okolo očividně věděli něco, co já ne. Pozvedla jsem obočí a přejela je pohledem. Scott se nadechl - až v tu chvíli jsem si všimla, jak strašně byl bledý -, ale Erica byla rychlejší.
"Čeká se na tebe, krásko. Jdeme za školu," řekla, na tváři výraz vlka na lovu. A mě očividně něco unikalo.
"Cože?" nechápala jsem.
"Allison," začali Lydie a Scott zároveň, pak se na sebe rychle podívali a oba naráz zase zmlkli. Lydie dala Scottovi najevo, že dává slovo jemu a on se toho neochotně ujal.
"Jde o Stilese," řekl a nervózně si prokřupl kloubek na malíčku. Ozvalo se děsivé prasknutí a mě až s tím zvukem došlo, že mi tam chybí Stiles.
"Co je se Stilesem?" zeptala jsem se a dala jsem přitom velký důraz na slovo co. Hrudí se mi rozlil špatný pocit.
"Allison, on byl další."
"Jak další?"
"Byl jejich další oběť," hlesl Scott a mě se v tu chvíli podlomila kolena.

***
Tak co vy na to? :) Máte nějaké teorie, prosby, naděje, úsudky,...? Budu ráda za komentáře. :)
Jinak... nevíte proč mám největší chuť psát, když na to nemám čas? :D Zákon schválnosti, prostě... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vall Vall | Web | 18. září 2014 v 19:05 | Reagovat

Zajímavý díl!:)
Hrozně moc se těším na další

2 Perla Perla | Web | 20. září 2014 v 19:10 | Reagovat

Nuž, čítala som to už včera a úplne som zabudla na to, že som ti sem nehodila koment a to sa musí napraviť, nie? :)

takže... chystala som sa to tu viac rozoberať, ale keď som to proste dočítala dokonca, ústa som mala dokorám a na jazyku iba: WTF? Really?
To nemyslíš vážne! Stiles predsa neumrie, či?
Tak to ani teraz netušíš, ako nesmierne sa teším na ďalšiu časť, pretože toto.. to a proste nerobí...

3 CrazyJull CrazyJull | Web | 29. října 2014 v 13:28 | Reagovat

Wow. Je to naprosto úžasný. Jen mi prosím řekni, že Stiles to přežil, prosím. :D
-CrazyJull

4 flekstories flekstories | E-mail | Web | 19. prosince 2014 v 19:09 | Reagovat

HM... Můj dokonalý ňuňák Stiles je kdesi pryč, protože ho někdo unesl? Asi mi něco uniká. Kdo jsou ti oni? :D oukej, tak já pockam az přijedeš, dám ti milion otázek a půjdu číst dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama