Příběh jedné Kobylky

19. září 2014 v 22:17 | Kate |  Diary
Předem říkám, že článek nemusíte číst, není to ani tak článek, jako spíš vzkaz nebo možná vylití mého bolavého srdce. A ano, jsem si vědomá toho, jak kýčovitě to zní a nevadí mi to. Článek jsem pojala spíš jako takový "vzkaz", pokud budete číst, pochopíte, jestli se rozhodnete nečíst, nenutím vás, je to prostě článek "pro mě". A pro ni.

Je to několik let zpátky, co jsem se rozhodla začít mou jezdeckou "kariéru". Pamatuju si Tě, jako tu starou ryzku, která se pokojně pásla v ohradě vždycky, když jsem jela kolem. A pak přišla moje první hodina. Trenérka mi Tě ustrojila, měla jsi jen dečku, ohlávku a béžovou čabraku a moc Ti to slušelo. A pak ten pocit sedět na Tvém širokém hřbětě... Trenérka vždycky s úsměvem říkávala, že se na Tobě sedí jako v křesle. Měla pravdu.

Byla jsi to Ty, kdo mě naučil pobízet i zastavovat, byla jsi to Ty, kdo mě vzpurně tahal za otěže a nebo se v rohu prostě odmítal ohnout. Ale byla jsi to Ty, kdo mě naučil jezdit. Vždycky to budeš Ty, Koby.

Tehdy Ti bylo něco kolem 26. let a na svůj věk jsi byla v opravdu obdivuhodné kondici, i když jsi do svých 16ti let tahala v lese a moje trenérka Tě pak zachránila před odchodem "do salámu". Pak jsem začala jezdit na druhém trenérčině koníkovi a Ty jsi začínala stárnout čím dál tím víc. Ale pořád jsi to byla Ty. Vím, že jsi měla nějaké potíže s kopytem, ale vždycky jsi byla silná a zvládla jsi to v pohodě.

Čas běžel a Tvůj hřbet byl víc propadlý a kosti Ti byly vidět mnohém víc, než dřív, ale pořád jsi byla ta vitální kobylka, kterou jsme znali. Až teď, začátkem roku, veterinář prohlásil, že Tvoje zuby jsou až moc obroušené a že seno už neužvýkáš, tak Ti trenérka kupovala granule a nosila Ti je každé dvě hodiny. Spravila ses a přestože Tvoje stáří bylo viditelné, udržovala sis na svůj věk dobrou kondici a sem tam jsi s námi šla i na vyjížďku.

Předvčera jsem měla jezdeckou hodinu a trenérka mi ustrojila koně jednoho soukromníka, který je u ní ustájený, protože Tě nechtěla nechávat samotnou na pastvě. Ráno jsi více než tři hodiny ležela a museli Tě zvedat traktorem, ale Ty ses skoro nesnažila zůstat stát a Tvoje nohy odmítaly spolupráci. Pak jsi se postavila a zůstala jsi stát. A trenérka se o Tebe bála, měla jsi ji vidět...

A pak? Včerejší den mohl být veselý, ale nebyl. Přišla jsem ze školy a mamka mi říká: "Kobylka umřela..."
Slzy mi tečou málokdy, ale včera, pro Tebe, Koby, pro Tebe mi tekly. Prý Tě museli uspat ještě v den, kdy jsem byla na hodině. Po 31 letech skončil Tvůj krásný život.
Teď, když píšu, mám v očích slzy. Kůň, který mi ukázal, jak krásný je pocit dívat se na svět z koňského hřbetu, už se prohání po nebeských pastvinách...

A tak Ti chci říct, že mi chybíš a budeš mi chybět. Pastvina bez Tebe bude děsivě prázdná a stáj taky. Mám Tě ráda, Koby. Vždycky budu mít.

Dne 17.9.2014 nás po 31 letech opustila dlouholetá kamarádka, Norická klisnička, naše Kobylka, Kobča, Koby, Madam.

Máme Tě rádi, jsi navždycky v našich srdcích.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vall Vall | Web | 20. září 2014 v 14:13 | Reagovat

To je smutné :'( Musel to být pro tebe šok:(
Z obíhání tě omluvím. Na tohle, každý jen tak nezapomene ...
Upřímnou soustrast.

2 Simix Simix | Web | 20. září 2014 v 22:22 | Reagovat

Ahoj ...
Ou ... je to krásně napsané ...
Upřímnou soustrast :(
Musí to být pro tebe hodně těžké ...
A sledovat ji, jak stárla ... byla dost silná ... a ty taky ...
Hodně štěstí ...
Tak ahoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama