No Ordinary Girl - 7.kapitola

9. listopadu 2014 v 22:12 | Kate |  No Ordinary Girl
Téma: Teen Wolf
Pár: Allison/ (?)
Děj: Žít v Beacon Hills nebylo nikdy lehké… Allison je krátce po rozchodu se Scottem. A ve městě se objevují noví nepřátelé. Alfy. Allison, která je ve špatnou dobu na špatném místě je unesená. Alfy jí drží zavřenou a následovně dostanou nápad. Jejich plán jim ale nevyjde úplně podle představ… Co selhalo? A jaké budou následky?
Poznámka autora: Scottovy přehnané reakce nejsou zrovna něco, o co by Allison stála. A co Isaacova společnost? Je v tom vůbec nějaký rozdíl? A co smečka? Bude mít některá z pátracích skupin to "štěstí", že se setkají?



"Nepustím ji s tebou," zavrtěl Scott rozhodně hlavou směrem k Isaacovi a snažil se přitom vyhýbat mému pohledu.
"Lydii s Ericou pustíš?" předhodila jsem mu dost pádný argument. Nebyla jsem sice v sedmém nebi z toho, že půjdu zrovna s Isaacem, ale bylo to lepší, než sedět doma a čekat, až mi řeknou, koho dalšího ty monstra roztrhali. Děkuju, nechci. To raději skousnu špatnou společnost.
Scott jako by ztratil řeč. "Ale to je něco jiného!" bránil se.
"Ne, to není," zavrtěla jsem rozhodně hlavou. Věděla jsem, že je to na nejlepší cestě k výhře. Mojí výhře. Neměl šanci mě přesvědčit. Byla jsem rozhodnutá.
"Jenom tady ztrácíme čas, Scotte. Nic se jí nestane, slibuju," vložil se do toho Isaac. Scott pomalu kývl hlavou, i když to bylo to poslední, co chtěl.
"Dobře, půjdu za Derekem, vysvětlím mu to a pak půjdeme hledat taky. Mám pocit, že Derek má největší šanci na nějakou rozmluvu s nimi. Je to Alfa." Scott si odkašlal a přejel nás pohledem. "Jestli někdo z vás najde třeba jen nepatrnou stopu, chci, abyste volali mně nebo Derekovi. Kdyby se vám něco nelíbilo, prostě odtamtud okamžitě vypadněte, fajn?" udělil nám poslední instrukce. Všichni jsme přikývli a dokonce ani Erica nic nenamítala. Teď už šlo do tuhého. A měla jsem pocit, že rozhodně nejsem jediná, komu z toho naskakuje husí kůže.
Zbývala už jen poslední věc. Rozdělit si, kam kdo půjde.
Erica se obrátila na Isaaca. "My půjdeme do opuštěné části města, vy si vezměte les a vyhlídku na městem," rozdělila automaticky. Isaac soustředěně kývl. Všichni se najednou tvářili neuvěřitelně vážně, skoro až pohřebně.
Ohlédla jsem se a chvíli jsem pozorovala Scotta, který seděl na Stilesově posteli a o něčem se Stilesem potichu rozmlouval. Oba dva měli tváře zbrázděné obavami. Scott se náhle otočil a stihl zachytit můj pohled, než jsem se podívala jinam. I za tu jedinou vteřinu jsem z něj dokázala vyčíst všechno, co jsem potřebovala. Scott nechtěl, abych šla. A už vůbec nechtěl, abych šla s Isaacem… Na malou chvilku jsem se nechala strhnout myšlenkou, že z toho kvůli Scottovi opravdu vycouvu, ale nakonec jsem to zavrhla. Potřebovala jsem mu ukázat, že na mě nemá žádný vliv. I když jsem to nejspíš chtěla dokázat hlavně sobě. Z úvah mě vytrhl Isaac.
"Půjdeme?" zeptal se a jemně se dotkl mých zad. A i když jsem byla sama překvapená, ten lehký dotyk ve mně vyvolal doslova bouři. V místě, kde se mě Isaac dotýkal jsem cítila pulzující hřejivé teplo, které se mi rychlostí blesku šířilo do celého těla. Na malou chvíli mě tenhle nezvyklý pocit úplně ochromil. Paralyzoval.
A očividně jsem nebyla jediná, na koho Isaacovo jemné gesto zapůsobilo. Scott stál na nohou, zíral naším směrem a tiše vrčel. Isaac ruku okamžitě stáhl a já od něj spěšně o krok ustoupila. Pak jsem vrhla naštvaný pohled Scottovým směrem. Už jsem toho měla tak akorát dost. Co si o sobě sakra myslí? Že má nějaké právo kontrolovat každého, kdo se mě dotkne? Že mě vlastní?
"Výborný nápad." Otočila jsem se zpátky k Isaacovi, chytila jsem ho za loket a aniž bych se otočila a rozloučila se, jsem ho vytáhla z pokoje. Jen, co jsem se octli na chodbě, pustila jsem jeho ruku, jako bych se spálila. On se na mě pobaveně usmíval.
"Žárlivej bejvalej?" rýpnul si.
"Sklapni a pohni se," poručila jsem a on to k mému údivu bez dalších připomínek splnil.
Vyšli jsme na parkoviště a já okamžitě zamířila k mému autu. Už jsem začala lovit klíčky z kabelky, když se ozval můj společník.
"Chceš hledat smečku vraždících maniaků z auta?" nevěřícně na mě zazíral.
"Chceš jít pěšky a nechat se sežrat ještě cestou?" zamračila jsem se a významným gestem jsem odemknula auto. Pak jsem otevřela dveře a ještě na něj vrhla rychlý pohled. "Jestli budu mít na sedadle chlupy…" pokusila jsem se o vtip. On jen nechápavě zvedl obočí. S povzdechem jsem obrátila oči v sloup a nastoupila. Někteří mají holt delší vedení. Když nastoupil i Isaac a dveře na jeho straně hlasitě zaklaply, naše pohledy se potkaly a mně najednou auto připadalo strašně malé. A čím víc se do mě Isaac vpíjel pohledem, tím víc jako by se auto zmenšovalo. Najednou mi hlavou proběhlo snad tisíc scénářů toho, jak by se mohly vyvíjet následující minuty… Odtrhla jsem pohled od jeho očí a místo toho jsem se zadívala na rty. A aniž bych nad tím nijak zvlášť přemýšlela, jsem si představila jaké by to asi bylo, kdybych…
"Ehm," vydal ze sebe Isaac jakýsi zvuk, kterým zachránil mou hlavu od zakázaných myšlenek. Bohužel jsem měla více než špatný pocit, že si byl moc dobře vědom toho, na co myslím. A to mě hodně znepokojovalo. Cítila jsem, jak se mi do tváři nahrnula červeň a jak moje tváře doslova hoří. Odvrátila jsem hlavu, mechanicky zastrčila klíčky do zapalování, nastartovala a vycouvala z parkoviště.
***

Isaac zabouchl dveře na své straně a já auto zamknula. Zastavili jsme na kraji lesa, odtud už jsme museli jít po svých, jestli jsme měli mít nějakou šanci na úspěch. Moje myšlenky byly trochu rozporuplné, protože jsem si vlastně nebyla úplně jistá, jestli chci nebo nechci, abychom tu smečku našli. Na jednu stranu mě to setkání dost děsilo. Na druhou stranu jsem nechtěla už žádné další oběti.
Ucítila jsem na sobě Isaacův zkoumavý pohled a překvapeně jsem se na něj podívala. Očekávala jsem, že to on nás povede. "Tak kam teď?"
On pokrčil rameny a zastrčil si ruce do kapes. Obrátila jsem oči v sloup a hlasitě jsem si povzdechla. On byl vlkodlak se super čichem, ale to, kam půjdeme, zůstalo na mě. Jak logické.
Luk, který jsem si předtím vzala z auta, jsem si přehodila přes rameno, stejně tak pouzdro s šípy. Nebylo to extra pohodlné a myslím, že pro samotný luk to taky nebylo ideální, ale rozhodla jsem se nechat si prázdné ruce. Zatím. Po dostatečné vyzbrojení jsem vrhla pohled na Isaaca a vykročila jsem do lesa. Okamžitě jsem začala přemýšlet, kam bych se schovala, kdybych byla členem smečky Alf. A ať už bych byla ve městě z jakéhokoliv důvodu, nechtěla bych být nikde na očích.
Isaac se objevil vedle mě a srovnal se mnou krok. "Kam jdeme?" chtěl vědět.
"Ještě před chvíli jsem si myslela, že mi to řekneš ty," odsekla jsem, protože mě vyrušil z přemýšlení.
"Vypadá to jako les," usoudil vědecky a když jsem se na něj podívala, zjistila jsem, že se usmívá. Trochu mě to zarazilo, protože situace v jaké jsme byli, - ne, do jaké jsme směřovali - nebyla ani trošičku úsměvná.
"Obdivuju tvůj postřeh, máš opravdu bleskový úsudek," odvětila jsem, aniž bych se na něj podívala. Na rozdíl od něj jsem byla ve střehu a dávala jsem pozor kudy a kam jdeme. Nějakou chvíli už jsme šli a zanedlouho jsme měli dorazit k vyhlídce nad městem. K tomu místu se vážou výrazné vzpomínky, protože jsem se tam scházela se Scottem, když jsme byli spolu…
"Já zase obdivuju to, jak dokážeš být pořád tak milá," nadhodil a já se na něj konečně podívala. Ne, že by neměl pravdu… mohla jsem se chovat i přívětivěji, ale něco mě nutilo být k němu neustále otočená zády, vyhýbat se jeho pohledům a odsekávat mu na všechno, co řekne. Nepoznávala jsem se. Nikdy jsem taková nebyla. Navíc… v jednu chvíli jsem přemýšlela o tom, jak by asi chutnaly jeho rty a v tu druhou na něj koukala s pohrdáním. Opravdu se mnou bylo něco hodně špatně.
"Jsme tady," řekla jsem pokoušejíc se ignorovat jeho předchozí poznámku o mé přívětivosti a rozhlédla jsem se po tom místě. Kousek pod námi zářilo Beacon Hills v celé své kráse a mně připadalo, jako by bylo na míle daleko. I Isaac se rozhlížel.
"Neřekl bych, že tu je nějaký vlkodlak."
Podívala jsem se na něj.
"Nebo, že tu v nejbližší době nějaký byl," dodal, čímž definitivně vyřadil první možnost toho, kde se smečka ukrývala. Pocítila jsem příval beznaděje. Nikdy nemáme šanci je najít…
"Zkusíme to ještě dál?" zeptal se Isaac. Tvářil se nejvážněji za celý den. Já jsem se zmohla jen na přikývnutí. On beze slova vyrazil opačným směrem, než odkud jsme přišli. Popoběhla jsem, abych ho dohnala. Šli jsme mlčky, ani nevím jak dlouho. Náhle se Isaac prudce zastavil a já do něj vrazila.
"Co je?" obořila jsem se. On se rychle otočil a dal si prst ke rtům, aby mi naznačil, ať jsem zticha. Poslušně jsem ztichla a když se otočil zpátky, vyklonila jsem se zpoza něj, abych viděla, proč mám vlastně zákaz mluvit. Jen několik stovek metrů od nás stál… Co to vlastně bylo? Zřejmě něco jako stará továrna, jen mnohem menší. Možná skladiště. Každopádně to bylo celé plechové.
"Něco cítím," řekl Isaac a když se na mě podíval, jasně jsem v jeho očích viděla obavy.
"Myslíš, že…" nechala jsem větu viset ve vzduchu a on přikývl.

***
Tak nevím, jestli je to mnou nebo čím, že mi to přijde tak roztahané... No snad vám to nevadí. :) V příští kapitole by snad konečně měla být trocha té akce, ale to se necháme překvapit. :D Od vás ještě čekám komentáře, tak co vy na to? :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bekah Bekah | 10. listopadu 2014 v 17:32 | Reagovat

Neveim sa dočkať ďalšej... :)) Asi tam boli Alfy :/

2 Simix Simix | Web | 10. listopadu 2014 v 18:07 | Reagovat

Ahoj :)
Ou... Scott, jak si ji hlídá :)
Mě zajímá, co tam bude :)
A taky mě zajímá jak to bude s tady těmi dvěmi pokračovat, vypadá to totiž zajímavě :D
Tak ahoj :)

3 Vall Vall | Web | 10. listopadu 2014 v 18:29 | Reagovat

Tak tahle kapitolka, skončila dost zajímavě!
Přidej co nejdříve další!
'On byl vlkodlak se super čichem, ale to, kam půjdeme, zůstalo na mě. Jak logické.' - tohle je super věta :D
Zajímá mě co bude dál se Scottem a Isaacem (doufám, že to dobře skloňujuO.o) :-)

4 Perla Perla | Web | 10. listopadu 2014 v 21:37 | Reagovat

Mne osobne to vôbec nepríde rozťahané. Kapitola sa mi páčila.

Čo povedať ku Scottovi? Nikdy som nechápala, prečo mu vadil fakt, že Isaac a Allison medzi sebou niečo mali. Veď sa s ňou rozišiel. Mal by ju nechať žiť jej život. Každé jedno slovko, ktoré aspoň trocha naznačovalo Alisaac sa mi neskutočne páčilo a hltala som to. Doslova.

Kapitola bola vcelku pekná, ich scény sa mi páčili a teraz už len som zvedavá, čo bdue nabudúce. Mám taký pocit, že sa asi stretnú s tou smečkou alf, nie? Alebo iba s niektorými z nej. Taký Aiden.... ? Či?
A jedna otázočka.. kedy to vidíš na pokračovanie? :DDD

5 CrazyJull CrazyJull | Web | 11. listopadu 2014 v 21:26 | Reagovat

Je to úžasné! Zajímalo by mě, jestli je ta smečka tam také ucítila. :D
-CrazyJull

6 Kate Kate | Web | 12. listopadu 2014 v 19:17 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: [5]: Jsem moc ráda, že už přemýšlíte, co bude dál, popřípadě se na to těšíte, dokážete mě "nakopnout"! :)

[4]: To jsem ráda! :) A jsem ráda, že se ti líbilo moje podání Allison a Isaaca! :D Otázky nechám nezodpovězené (nech se překvapit! :D) až na jednu a to - kdy bude pokračování? Nejsem si úplně jistá, protože teď toho bude víc ve škole, ale posnažím se co nejdřív, protože mě to zase hrozně chytlo! :D Viděla bych to snad někdy na příští týden, když to stihnu. A taky by měl v nejbližší době přibýt prolog k Let it go. :) Takže tak. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama